Myslivecká výchova




Yüklə 109.51 Kb.
tarix30.04.2016
ölçüsü109.51 Kb.

Myslivecká výchova




  1. a) Pojmy „myslivost“ a „právo myslivosti“.

Právo Myslivosti - souhrn práv a povinností zvěř chránit, chovat, lovit, sbírat shozy paroží a

vejce zvěře pernaté a užívat k tomu honebních pozemků

- právo myslivosti je možno vykonávat pouze na honebních pozemcích,

které okresní úřad uznal za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici



Myslivost – je zvláštní odvětví lidské činnosti, jejímž úkolem je chov, ochrana a lov zvěře a

její využití.


b) Myslivecké organizace v současnosti.

U nás řídí myslivost ČMMJ. ČMMJ se dělí na organizační složky: místní organizace, okresní spolky, kluby, vrcholné orgány. Řídícím orgánem v myslivosti je ministerstvo zemědělství. ČMMJ je členem ČMKJ.


c) Přijímání mezi myslivce, pasování na lovce – význam v minulosti a dnes.

Příjímání mezi myslivce

Je to myslivecký zvyk, obdoba bývalého „vyzbrojení“ nebo „přijetí v počet myslivců“. Je nesprávné používat názvu „pasovat na myslivce“, protože myslivec se z absolventa stane až v průběhu mnoha let praxe. Používáme proto termínu „příjímání mezi myslivce“.

Nejobvykleji probíhá pasování při zkouškách uchazečů o první lovecký lístek. Tímto slavnostní způsobem je přijat mezi myslivce absolvent, který měl při zkouškách nejlepší prospěch. Po rozdání vysvědčení je v čele sálu připraven stolek, pokrytý bílým či zeleným ubrusem, ozdobený úlomky, křížem šikmo položenou kulovnicí a brokovnicí, jejichž pažby směřují do sálu, stačí i jedna zbraň. Dále je na stolku tesák, případně borlice a vyplněný pamětní list. Za stolkem stojí předseda Okresního mysliveckého spolku, v půlkruhu za ním funkcionáři. V sálu stojí v řadě zkušební komisaři a po levé straně absolventi. Troubí se „Pozor! Pozor si dej!“. Z řady přistoupí před stolek předseda komise s absolventem po levém boku. Troubí se „Lovu zdar“. Promluví přijímací – „Pane X, absolvoval jste kurz uchazečů o první lovecký lístek, praxi jste prováděl v mysliveckém sdružení Y, které kladně hodnotilo vaši práci. Zasloužíte si, aby jste byl slavnostním způsobem přijat mezi myslivce. Slibte, že budete zachovávat předpisy a nařízení o myslivosti atd. Absolvent podá předsedovi ruku a pronese „Slibuji“. Přijímací pozvedne pravou rukou tesák v pochvě do výše ramene, pronese „tradičním právem naší mslivosti“, levou rukou sejme pochvu, tesák drží v pravé ruce. Postupně udílí tři údery plochou stranou čepele na levé rameno absolventa. PO pronesení pasování zasune tesák do pochvy a odloží jej na stolek, předá absolventovi pasovací list levou rukou. Přijímací pronese „na závěr tohoto přijetí mezi myslivce provolávám české myslivosti zdar!“. Přítomní odpoví „Zdar!“. Pro přijímání při jiných příležitostech je možno ceremoniál organizačně upravit. Myslivecká sdružení mohou slavnostně přijímat absolventa až po prvním honu. Přijímacím je myslivecký hospodář. Nový myslivec může pozvat členy sdružení k slavnostnímu přípitku. „Přijímat mezi myslivce“ lze jen jednou v životě, „pasovat na lovce“ ovšem možno opakovaně.


Pasování na lovce

Při mysliveckém zvyku „pasování na lovce“ jde o obdobu v minulosti prováděného „přijímání do řad myslivců – jelenářů“. Každý z nás nemá možnost ulovit za život jelena, proto se tento zvyk koná po ulovení některého druhu trofejové zvěře spárkaté. „Pasovat na lovce“ je tedy možné i několikrát, vždy po ulovení prvního kusu dotyčné zvěře. Po společných lovech na černou zvěř se pasování provádí při výřadu, po osamělém lovu se provádí přímo u složeného kusu zvěře, častěji však na jiném příhodném místě. Pasování může provádět lovcův průvodce, myslivecký hospodář nebo předseda mysliveckého sdružení. Pasující by měl zpravidla sám již dříve ulovit dotyčný kus zvěře. Lovec se postaví bokem ke hřbetu složeného kusu poblíž hlavy. Na levém rameni má zavěšenou pušku. Proti němu se postaví pasující. Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, zeptá se ho, zda je to jeho první úlovek dotyčného druhu zvěře. Po kladné odpovědi ho vyzve, aby poklekl. Lovec poklekne na pravé koleno, levou ruku položí na trofej složené zvěře. Lovec i pasující si nechají pokrývky hlavy, ostatní smeknou. Pasující vytáhne tesák z pochvy pravou rukou, pozvedne jej nad levé rameno lovce. Postupně udílí tři údery plochou stranou čepele na levé rameno lovce. Po pronesení tesák zasune. Troubí se hlahol příslušného druhu zvěře a „Halali“. Pasující vyzve lovce, aby povstal a předá mu pasovací list a blahopřeje lovci.





  1. a) Lov v prehistorii.

Prehistorie

Lidé žili v tlupách, potravu získávali sběrem. Významné bylo ovládnutí ohně vzhledem k snadnější přípravě potravy, k ochraně před zimou a před velkými dravými zvířaty. K nejstarším činnostem člověka patřil lov. Ve starší době kamenné byl podstatnou složkou potravy. Lov provozovaný v tlupách nebyl výsadním právem, zvířata byla přírodním bohatstvím, lovil každý, kdo potřeboval, kdykoliv a kdekoliv. Vyskytoval se mamut, tur, zubr, los, sob, jelen, bobr, medvěd, vlk, rys a další nejrůznější velká i drobná zvířata. Původní lovecké zbraně byly jednoduché – kyj, opracovaný kámen – pěstní klín, používaly se lapací jámy, nahánění zvířat nad srázy. Ulovená zvířata poskytovala kromě potravy také kůže, kožešiny na oděv, parohy, rohy a kosti sloužící jako stavební materiál k výrobě nástrojů, ozdob. K pozdější lovecké výzbroji patřily luk se šípy, oštěp / s hrotem pazourkovým, kostěným, parohovým, později kovovým/, sekera a nůž /z téhož materiálu/. Rituální význam měly dochované jeskynní kresby zobrazující tehdejší lovná zvířata a lovecké výjevy.


V mladší době kamenné se ze sběru a pěstování planých rostlin vyvinulo pěstování polních plodin – rolnictví a rozvoj lovu přispěl k počátkům chovu domácích zvířat – pastevectví.
b) Nauka o myslivosti

Je to soubor vědomostí zkušeností a dovedností, které potřebuje člověk, aby mohl správně provozovat mysliveckou činnost. K naukám patří dějiny lovectví a myslivosti, biologie, zoologie, myslivecká péče o zvěř, lovectví, lovecká kynologie, organizace a řízení myslivosti, myslivecké zákonodárství, plánování a statistika, lovecké střelectví.


c) Poslední leč, myslivecký soud.

Zvyky při poslední leči

Po ukončení společného lovu na drobnou zvěř se obvykle pořádá poslední leč, tj. přátelská schůzka všech účastníků honu. K účasti na poslední leči pozve ve svém projevu u výřadu vedoucí honu a nebo je konání oznámeno na pozvánkách k honu. Poslední leč se koná v lovecké chatě nebo v oddělené místnosti hostince, která je vyzdobena trofejemi, chvojím ve vázách a na stěnách, stoly jsou vyzdobeny úlomky. Při zvlášť slavnostních posledních lečích, kdy na stolech je již předem prostřeno, se u každého příboru položí malý úlomek, který si účastník dá do knoflíkové dírky. Před zasednutím ke stolu se musíme postarat o lovecké psy a zbraně. Před podáváním jídla proběhne „příjímání mezi myslivce“. Společné občerstvení zahajuje nejvyšší přítomný myslivecký představitel krátkým proslovem, poděkuje hostům za účast, znovu oznámí výřad, jmenuje nejúspěšnějšího střelce. Proslov ukončí pozdravem „Lovu zdar!“. Myslivce připíjejí na zdar lovu levou rukou. Tento zvyk pochází z barokní doby, kdy jezdci při honu drželi v pravé ruce otěže, psovodi vodítka psa. Levá ruka je významnější, protože je na levé straně srdce. Na poslední leči se rokuje o uplynulém honu, vzpomíná se na různé příhody, ale je i výměnou zkušeností, odbornou mysliveckou diskusí. Někdy se při poslední leči koná „myslivecký soud“. Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům. Soudní stůl v čele místnosti je ozdoben úlomky. Zasednou za něj zkušení myslivci schopné vést vtipně a jednání. Souzení se musí vést v humorném tonu. Provinilec musí např. zazpívat mysliveckou písničku, nebo vyprávět mysliveckou anekdotu nebo splnit jiný zábavný úkol. Není vhodné žádat zaplacení peněžité částky nebo vyměřovat tresty v dávkách alkoholu. Myslivecký soud musí mít vždy, i pod žertovným tónem, výchovný účel. Obvykle nechybí tombola.



  1. a) Lov a myslivosti ve feudální době.

Předfeudální doba

Nastala spojitost lovu s územím, lov přestával být právem všech, právo lovu bylo spjato s vlastnictvím půdy.


Historická doba – feudalismus

U nás se objevují první doklady o loveckém právu za vlády knížete Boleslava I. V roce 950 vydal nařízení, které stanovuje, že lov je výhradním právem panovníka.

I když byly panovníkem pozemky postoupeny ke kolonizačním účelům nebo darovány, často si panovník vyhrazoval právo lovu. Mohlo být propůjčeno lesníkovi, ale jen pro lov drobné zvěře. Velká zvěř zůstala výhradním úlovkem panovníka. Nejvýznamnější lovnou zvěří byl jelen, hodně bylo též černé zvěře.

Název „lovec“ se objevuje v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina a pro jejich pobyt se v lesích stavěly lovecké hrádky /Křivoklát, Zbečno, Týřov, Králův Dvůr/.

K lovecké výzbroji patřily luk se šípy, oštěp, nůž různé sítě, oka, tlučky, pasti, používaly se lapací jámy. Lovilo se pěšky i koňmo se smečkou psů. Rozmohly se štvanice a sokolnictví.

S rozvojem feudalismu rostla moc šlechty na úkor panovníka. Nařízení krále Václava IV. z roku 1388 uvádí, že lov je právem vrchnosti, šlechty /tzv. právo dominikální/. Pro panovníka byly vyhrazovány královské lovecké okrsky. Význam lovu se snižuje, lov se pokládá za kratochvíli a slouží k reprezentaci. Šlechta si vytváří lovecké družiny a zakládá účelové obce, je to forma prvního sdružování loveckého personálu.

K lovecké výzbroji náleží kuše, oštěp, nůž tesák, lovecký meč, sítě, pasti a lapáky a lapací jámy. Kvete sokolnictví. Ze 14. Století se zachovaly doklady o kynologii: rozdělení psů podle ras – chrti, dogy, ohaři, vyžlata /jezevčíci/.

Se zdokonalením loveckých zbraní zvěře ubývalo, zakládají se obory, hlavně pro jelení zvěř. Z roku 1465 pochází zpráva o daňkovi. V jižních Čechách kvete bobrovnictví.

Z loveckého personálu se stávají myslivci z povolání a jejich obydlí jsou budována přímo v honbištích.

Po Bílé hoře je česká šlechta potlačována a přicházejí cizí rody. Lov se stává reprezentací. Od 16. stol. se rozvíjejí palné zbraně. Velká dravá zvěř je téměř vyhubena. Zavádí se čekaná a šoulačka. V 17. a 18. Století jsou zakládány lovecké řády sdružující šlechtické lovce, u nás založil František Antonín hrabě Sporck v roce 1695 lovecký Řád sv. Huberta.

Císař Ferdinand II. Vydává roku 16 41 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou a poddaní jsou při lovech povinni robotami. Rozmohlo se pytláctví. Vzdělávání potřebného personálu se děje u zkušeného myslivce.

Císař Josef II. Vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor.

V 18. století preferuje Marie Terezie lesnictví na úkor myslivosti.
b) Osobnost myslivce.

Osobnost myslivce

Cítění a jemu odpovídající jednání při myslivecké činnosti i mimo ní nazýváme mysliveckou morálkou, etikou, která vytváří osobnost myslivce.

O nutných vlastnostech myslivce se zmiňují staré německé lovecké knihy. Myslivec tehdejší doby /18. stol./ musel mít výborný zrak, sluch, dech, hlad, zdravé a rovné zuby, bezvadné tělo, rychlé nohy, musel být otužilý, vytrvalý, statečný, poctivý, věrný, mlčenlivý, musel mít zdravý úsudek, lásku ke psům, dobrou a udržovanou zbraň, nesměl výt závistivý a nesměl pít.


Zásadní vlastnosti myslivce:

  • přísně dodržuje zákony, směrnice a nařízení o myslivosti

  • musí umět potlačit „střeleckou vášeň“

  • musí být rozvážný, skromný a musí se umět ovládat

  • ukázněnost a dodržování bezpečnosti při zacházení se zbraní

  • zachovávání mysliveckých zvyků, stálé sebevzdělávání

  • poctivost a čestnost, družnost, ochota pomoci

  • střílet na přiměřenou vzdálenost

  • nestřílí jako první samičí kus vodící mládě

  • dodržovat pokyny průvodce


c) Myslivecké školství a výzkum, zkoušky z myslivosti.

Myslivecké zkoušky pořádá ČMMJ. Provádí je OMS dle místa konání. Zkoušky z myslivosti se skládají před zkušebním senátem. Uchazeč o první lovecký lístek musí absolvovat kurz z myslivosti, zajistit si adeptskou praxi v mysliveckém sdružení a účastnit se akcí pořádaných OMS a praktického střelectví.

Různými tématy mysliveckého výzkumu se zabývají Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti – Strnadech, fakulty Vysokých škol zemědělských v Praze a Brně.

4. a) myslivost v 19. Století

19. století

Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství, snižují se stavy jelení zvěře, přibývá srnčí, rozvíjí se bažantnictví. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství.

Bylo zrušeno dominikální právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy. Vznikají honitby vlastní a honitby společenstevní. Honitby mohou být pronajímány. Začínají intenzivní chovy zvláště drobné zvěře. Zaniklo sokolnictví, bobr ve volné přírodě vyhynul. Importují se nové druhy bažantů, muflon a jelenec viržinský, jelen sika, rozšiřuje se chov kamzíků. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra. Provádějí se lovy osamělé – šoulačka, čekaná, slídění, lovy společné na drobnou zvěř.

V roce 1866 byl vydán zemský zákon o myslivosti pro Čechy, později pro Moravu a pro Slezsko.
b) Česká myslivecká mluva – její vznik, historický vývoj a význam pro současnost.

Myslivecká mluva

Zvláštní mluva se začala objevovat již ve 14. – 15. století. Od běžného hovorového jazyka se odlišovala a nebyla ostatnímu obyvatelstvu srozumitelná. Myslivecká mluva se zachovala dodnes.myslivecká mluva se přizpůsobuje dnešním poměrům v myslivosti a je doplňována novými, popřípadě vhodnějšími výrazy, odpovídajícím potřebám českého jazyka.

Mysliveckou mluvou hovoří myslivci při lovech, při mysliveckých pracích a jiných akcích. Výstižnými termíny jsou pojmenovány různé části těla různých druhů zvěře. Své názvy má také myslivecká výzbroj a výstroj, potřeby k lovu a chovu zvěře a myslivecká kynologie.

Naši myslivce se zdraví pozdravem „Lovu zdar!“, při slavnostnějších příležitostech „Myslivosti zdar!“. Na tyto pozdravy se odpovídá jejich opakováním nebo jen „Zdar!“.
c) Myslivecké výstavnictví v minulosti a dnes.

K mysliveckému výstavnictví patří malířství, grafika, sochařství a architektura. Lovecké motivy jsou staré jako lidstvo samo.

V pravěku byly výtvarné projevy věnovány většinou námětům lovu, jako jsou malby v jeskyních. Ve středověku a renesanci se objevovaly dřevoryty, reliéfy, nástěnné malby, kachle s motivy zvěře a architektonická díla, jako jsou hrady a hrádky založené k pobytu při lovech. Nejstarší z nich je Křivoklát, z dalších např. Zbečno, Týřov, Jivno. V baroku byly zobrazovány výjevy z lovů současných i mytologických, lovecká zátiší a portréty. K nejvýznamnějším reprezentantům malířství patří např. Rubens. Lovecké motivy se začaly uplatňovat také v uměleckých řemeslech, ať šlo o práce ze dřeva, slonoviny, porcelánu, skla nebo kovů /zdobení loveckých zbraní, medailérství atd./. Architektura je reprezentována stavbami loveckých zámků a zámečků se stylově zařízenými interiéry. /Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Nové Zámky u Litovle, Veltrusy u Mělníka/. V nově budovaných zámcích jsou zařizovány lovecké pokoje s patřičnou výzdobou nebo tam jsou instalovány umělecké předměty s  loveckou tématikou. V barokní době se také objevuje sochařství /Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff/. Novodobým výtvarným projevem je umělecká fotografie a filmová tvorba. Motivy přírody, zvěře a lovu.



  1. a) Myslivost v současné době.

20. století

Modernizují se palné zbraně. V roce 1923 vzniká Československá myslivecká jednota. Dosavadní zákony jsou pouze upravovány. V roce 1929 vychází malý honební zákon pojednávající o dobách lovu a hájení zvěře a o vydávání loveckých lístků.

V době nacistické okupace je zavedeno povinné fyzické členství v České myslivecké jednotě.

Po osvobození vychází zákon o myslivosti. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví honebního pozemku. Je nadále zavedeno povinné členství myslivců v Československé myslivecké jednotě, na Slovensku ve Svazu mysliveckých ochranných sdružení. 1961 se obě organizace sloučí a vzniká Československý myslivecký svaz. 1962 byl vydán nový zákon o myslivosti. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům a JZD, které mohly za úplatu postoupit uživatelům /pouze mysliveckým sdružením.Byl pozměněny doby hájení a lovu. V důsledku kolektivizace zemědělství, chemizace a mechanizace se začaly objevovat škody na zvěři. Byly násilně vytvářeny rozsáhlé honitby, slučována myslivecká sdružení.

Dnes je řídícím orgánem myslivosti ministerstvo zemědělství. Právo myslivosti je přiznáno majitelům půdy. Vznikají honitby vlastní a společenstevní. Výkon práva myslivosti je prováděn pouze kvalifikovanými myslivci.
b) Stručný vývoj loveckého práva.

Lovecké právo

Pojmem „lovecké právo se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře. Náleží k němu jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny. Patří podle tradice střelci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Jestliže však složený kus vyvrhoval lovecký průvodce, ponecháme lovecké právo jemu. Hlava s trofejí náleží střelci.

U nás se objevují první doklady o loveckém právu za vlády knížete Boleslava I. V roce 950 vydal nařízení, které stanovuje, že lov je výhradním právem panovníka.

S rozvojem feudalismu rostla moc šlechty na úkor panovníka. Nařízení krále Václava IV. z roku 1388 uvádí, že lov je právem vrchnosti, šlechty /tzv. právo dominikální/. Pro panovníka byly vyhrazovány královské lovecké okrsky. Význam lovu se snižuje, lov se pokládá za kratochvíli a slouží k reprezentaci. Šlechta si vytváří lovecké družiny a zakládá účelové obce, je to forma prvního sdružování loveckého personálu.

Z loveckého personálu se stávají myslivci z povolání a jejich obydlí jsou budována přímo v honbištích.

Po Bílé hoře je česká šlechta potlačována a přicházejí cizí rody. Lov se stává reprezentací. Od 16. stol. se rozvíjejí palné zbraně. Velká dravá zvěř je téměř vyhubena. Zavádí se čekaná a šoulačka. V 17. a 18. Století jsou zakládány lovecké řády sdružující šlechtické lovce, u nás založil František Antonín hrabě Sporck v roce 1695 lovecký Řád sv. Huberta.

Císař Ferdinand II. Vydává roku 16 41 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou a poddaní jsou při lovech povinni robotami. Rozmohlo se pytláctví. Vzdělávání potřebného personálu se děje u zkušeného myslivce.

Císař Josef II. Vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor.

Ve 20. století modernizují se palné zbraně. V roce 1923 vzniká Československá myslivecká jednota. Dosavadní zákony jsou pouze upravovány. V roce 1929 vychází malý honební zákon pojednávající o dobách lovu a hájení zvěře a o vydávání loveckých lístků.

V době nacistické okupace je zavedeno povinné fyzické členství v České myslivecké jednotě.

Po osvobození vychází zákon o myslivosti. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví honebního pozemku. Je nadále zavedeno povinné členství myslivců v Československé myslivecké jednotě, na Slovensku ve Svazu mysliveckých ochranných sdružení. 1961 se obě organizace sloučí a vzniká Československý myslivecký svaz. 1962 byl vydán nový zákon o myslivosti. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům a JZD, které mohly za úplatu postoupit uživatelům /pouze mysliveckým sdružením.Byl pozměněny doby hájení a lovu. V důsledku kolektivizace zemědělství, chemizace a mechanizace se začaly objevovat škody na zvěři. Byly násilně vytvářeny rozsáhlé honitby, slučována myslivecká sdružení.

Dnes je řídícím orgánem myslivosti ministerstvo zemědělství. Právo myslivosti je přiznáno majitelům půdy. Vznikají honitby vlastní a společenstevní. Výkon práva myslivosti je prováděn pouze kvalifikovanými myslivci.
c) Myslivecké povely, signály a hlaholy – jejich vznik, historický vývoj a význam v současnosti.

Troubení při lovech, honech a jiných mysliveckých akcích

Troubení používáme z několika důvodů: zlepšuje organizovanost a bezpečnost při lovech a honech, působí na mysliveckou etiku a dodržujeme tradici našich předků. K troubení se používá borlice. Borlice se nosí na řemínku zavěšeném přes levé rameno na pravém boku. Postoj trubače – nohy jsou mírně rozkročené, před troubením drží trubač borlici v pravé ruce.

Závazný je notový materiál, který vytvořil A. Dyk.

Dykovy signály obsahují:


  • Lovecké signály, návěští a povely – návěští se troubí k upoutání pozornosti před signály či povely /“Pozor! Pozor!“ nebo “Pozor si dej!“/. Signály nám něco oznamují, povely přikazují. „Počátek honu“, „Konec honu“, „Počátek leče“, „Konec leče“, „Velká přeskávka“, Povely např. „Postupovat pomaleji“, „zastavit“, Pokračovat“.

  • Pozdravy /“Lovu zdar“, „Všeobecné vítání“, „Loučení“ (při smutečním aktu)/

  • Hlaholy, troubí se na počest ulovené zvěře. Dyk uvádí hlaholy pro jelena, srnce, daňka, muflona, kamzíka, černou, tetřeva, bažanta, pernatou, škodnou zvěř včetně lišky.

  • Pochody

Troubení můžeme používat při lovu na drobnou zvěř, při příjímání mezi myslivce, pasování na lovce, výstavách loveckých psů, výstavy trofejí atd.





  1. a) Vznik a vývoj mysliveckých organizací na našem území.

Myslivecké organizace

S počátky myslivosti u nás v 16. a 17. století byl lovecký personál usidlován přímo v honitbách. Byly na ně kladeny vysoké nároky.

Od vzniku účelových osad je známo jako první dobrovolně zájmové sdružení myslivců z povolání „Lovecké bratrstvo“ založené v roce 1699 v Hluboké nad Vltavou.

Odborným spolkem, který sdružoval lesníky i myslivce z povolání i ze záliby byl „pražský lesnický spolek Hubertus“ založen v roce 1868. Koncem 19. století byl vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře“. V roce 1886 byla založena „Česká kmenorodní kniha psů“. Na přelomu 19. a 20. století vznikaly myslivecké spolky s místní působností, sdružující hlavně myslivce ze záliby. /např. „Lovecký klub v Plzni“, „Lovecký spolek pro Olomouc a okolí“/. Tyto spolky sdružovaly myslivce české i německé národnosti.

Prvním ryze českým byl „Lovecký klub v Litovli“ založený v roce 1904.

Po vzniku Československa byl ustaven „Československý lovecký a kynologický říšský svaz“. V roce 1923 vznikla Československá myslivecká jednota /ČSMJ/, vznik ČSMJ byl výsledkem jednání mysliveckých představitelů /Žalman, Podhajský/. Byla založena ústřední plemenná kniha československých loveckých psů – Člp /vedoucí byl K. Podhajský/. V roce 1928 bylo zavedeno povinné pojištění povinného ručení. V roce 1930 vznikla Československá kynologická unie, jejíž členem se stala i ČSMJ. V roce 1931 se poprvé konaly, k uctění Karla Podhajského všestranné zkoušky ohařů, tím byla založena tradice Memoriálu Karla Podhajského.

Po dobu nacistické okupace změnila ČSMJ název na Česká myslivecká jednota /ČMJ/, byla uznána za jedinou oficiální mysliveckou organizaci, bylo přikázáno povinné fyzické členství všech myslivců a zavedeny myslivecké zkoušky a vznikaly okresní myslivecké spolky. Po osvobození byl obnoven název ČSMJ.

V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským svazem mysliveckých ochranných sdružení a název byl změněn na Československý myslivecký svaz /ČSMS/.

Po rozpadu ČSFR se ČMS stal organizací s dobrovolným členstvím myslivců. Myslivecká sdružení se stala právními subjekty. Název ČMS byl změněn na ČMMJ. Ústředními orgány byly: sbor zástupců, myslivecká rada, dozorčí komise. Okresní myslivecký spolek: okresní sněm, okresní myslivecká rada, okresní dozorčí komise. Zůstalo zachovány fyzické, avšak dobrovolné členství myslivců v okresním spolku s možností vytvářet místní organizace. ČMMJ je členem Mezinárodní kynologické federace /F.C.I./.
b) Myslivecké odívání

Myslivecké odívání

Zelená barva patří k lovu odedávna. Je výbornou krycí barvou a i některé odstíny šedé nebo hnědé barvy.

Za tradiční myslivecké barvy bývaly považovány též kombinace zelené a hnědé, při slavnostních příležitostech zelené, černé a bílé.

Zaměstnanci státního lesního hospodářství nosili jednotné stejnokroje.

K manuálním pracím v honitbě si oblečeme vhodný pracovní úbor. Ovšem na lovy, hony a myslivecké akce se dostavíme v mysliveckém oděvu uzpůsobenému ročnímu období a počasí. Myslivecké odívání doplňuje pokrývka hlavy. Jde o klobouk zelené barvy, v zimě se nosí čepice nebo beranice. Za levou stranu klobouku se za stuhu zapichují paletky, sojčí pírka, kačírky. Štětka se upevňuje více vzadu a měla by být vlastní trofejí. Vpravo se zasunuje úlomek lovcův. Přemíra různých odznaků přestává být ozdobou.


c) Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře.

Jejím úkolem je rozvíjet a podporovat myslivecké zájmy, mysliveckou vědu a ochranu zvěře a přírody. Sídlo má v Ženevě. Zkratka CIC.





  1. a) Hospodářský význam myslivosti.

Zvěř nám poskytuje zvěřinu, kůže, kožešiny, trofeje.

Z paroží spárkaté zvěře se vyrábějí knoflíky a ozdobné předměty.

Se živou zvěří se obchoduje, zvěř se nakupuje pro zvýšení kmenových stavů, pro oživení krve nebo k zazvěřování.
b) Myslivecké zvyky a tradice.

Myslivecké zvyky a tradice

Myslivecké zvyky, zvyklosti, obyčeje, mravy, jsou součástí loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých akcí a jsou součástí myslivecké etiky. Mají výchovný a praktický význam. Jsou mezi myslivci pokládány za závazné, některé jsou zakotveny ve směrnicích a nařízeních, některé jsou tradovány v písemnictví nebo přejímány při výkonu myslivecké praxe.
Zvyky při lovech a honech

Organizační zásady

Míníme tím uspořádání nástupních útvarů při zahájení a při ukončení společného lovu. Vhodné nástupní útvary při zahájení jsou na obrázku v učebnici.
c) Myslivecké sbírky, památky a muzea.

Movité památky jsou např. vybavení různých loveckých síní na hradech a salónů na zámcích, různé zoologické exponáty, vycpaniny, trofeje, předměty, knihy a listiny, obrazy.

Myslivecká muzea – zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Lednice na Moravě, Úsov,

Myslivecké sbírky na hradech a zámcích – hrad Křivoklát, zámek Konopiště, Orlík, Opočno, Bítov, Hluboká nad Vltavou.

Jiná muzea – Národní muzeum v Praze, Muzeum střelectví a loveckého střeliva ve Vlašimi, Pravěké sídliště lovců mamutů v Dolních Věstonicích.



  1. a) Vztah myslivosti k zemědělství a lesnictví.

Zemědělské a lesní porosty, případně vodní plochy, tvoří životní prostředí zvěře. Kmenové stavy zvěře musí odpovídat úživnosti honitby, proto je nutné zachovat rovnováhu mezi životním prostředím a počtem zvěře.

Zvěř působí škody. V lese okusem, ohryzem, loupáním. V zemědělství spásáním osení, dozrávajícího a zralého obilí, brambor, kukuřice. Černá zvěř ryje v zemědělských kulturách.

Škody na zvěři jsou působeny v zemědělství mechanizací a chemizací. Škody na zvěři působí také znečištění vod, devastace lesů, ničení zeleně, vypalování suché trávy a křovin a doprava.

Zvěř prospívá zemědělství tím, že ničí semena plevelů, škodlivý hmyz, plže, hraboše a myši. Významným podílem potravy zvěře jsou traviny, byliny, divoce rostoucí na neplodných půdách. Zvěř zkrmuje odpady zemědělské produkce.

Je nutno zvyšovat úživnost každé honitby. V lese zakládáním políček pro zvěř, vysazováním okusových dřevin, v polích vyséváním a vysazováním oblíbeného krmiva na zemědělsky nevýznamných polích a vysazováním krytů.

Je dobré, uzavírají-li dohody o spolupráci myslivecké organizace se zemědělskými lesními provozy.


b) Úlomky a zálomky.

Úlomky


Úlomky symbolizují spojení myslivce s přírodou. Rozeznáváme několik druhů úlomků, a to třívýhonkový, jednovýhonkový a pětivýhonkový. Jde o ulomenou /nikoliv uříznutou/ větvičku jehličnaté či listnaté dřeviny.Úlomky se odlomí z dřeviny poblíž složené zvěře. Nepoužíváme cizokrajné nebo chráněné dřeviny. Úlomky se dávají po úspěšném lovu veškeré spárkaté zvěře obojího pohlaví, ze zvěře pernaté po ulovení dropa, tetřeva, tetřívka, jeřábka, divokého krocana, bažanta královského, dále za medvěda, vlka, rysa, divokou kočku, jezevce a lišku.

Zhaslou zvěř položíme na pravý bok. Třívýhonkový úlomek vsune lovec lícem k větrníku a ulomeným koncem zvěři do svíráku jako poslední hryz nebo do klovce jako poslední zob a poslední pozdrav rodné honitby. Další třívýhonkový úlomek lehce smočíme v barvě vstřelu a lovec si ho zasune za stuhu na pravou stranu klobouku a nosí jej až do konce dne. Tento lovcův úlomek je znamením šťastného výsledku lovu. Jde-li s lovcem průvodce, pak on dává všechny úlomky. Lovcův úlomek odevzdává následovně. Lovec stojí na straně paroží, průvodce naproti, oba mají smeknuto. Průvodce podává levou rukou na klobouku úlomek ulomeným koncem směrem k lovci. Průvodce lovci poblahopřeje. „Pane X, blahopřeji vám k ulovení tohoto jelena a přijměte podle tradice úlomek lovu zdar!“. Lovec drží klobouk také v levé ruce, pravicí převezme úlomek a zasune si ho za stuhu na pravou stranu klobouku. Svou vděčnost projeví tím, že jeden boční výhonek odlomí a vrátí ho průvodci na klobouku s poděkováním. „Pane Y, děkuji vám, že jste mě přivedl k ráně a přijměte, prosím, část úlomku, lovu zdar!“ Průvodce si zasune část úlomku na pravou stranu klobouku a podají si pravice. Byl-li nutný dosled, předává lovci úlomek vůdce psa.

Při čekání a na šoulačce náleží střelci úlomek za každý složený kus.

Úlomky se mohou myslivci zdobit i při různých příležitostech, nosí se na levé straně klobouku. Tzv. poslední úlomek si dávají myslivci také na levou stranu klobouku, doprovázejí-li zemřelého druha. Potom své úlomky vhazují do hrobu jako „poslední pozdrav“.


Zálomky

Používáním zálomků se lovci dorozumívali jako němou mysliveckou mluvou. Jsou to ulomené, někdy jen nalomené, větvičky, kterými značíme určitá místa. Hlavní zálomek se na rubu i na líci ostrouhá od kůry, aby se lišil od jiných náhodně spadlých větví. Směrový zálomek ukazuje směr cesty nebo k určitému místu. Tyto zálomky pokládáme rubem nahoru, jeden od druhého na dohled. Nástřelovým zálomkem označujeme nástřel. Stopový zálomek je větvička položená rubem nahoru před nástřelovým zálomkem. Ulomená část se nožem zaostří a tímto koncem ukazuje směr odskoku samčí zvěře. Stanovištní zálomek slouží pro označení stanoviště střelce. Je zapíchnut kolmo do země a větvičky zůstanou jen u vrchu.

Máme ještě další zálomky např. výstražný, čekací atd. Po použití musíme zálomky odstranit.
c) Významné honitby a obory na našem území


  1. a) Vztah myslivosti k průmyslu

Myslivost má vztah k průmyslu, řemeslům, obchodu i cestovnímu ruchu.

Produkty myslivosti jsou dodávány jako suroviny, průmysl a řemesla dodávají do obchodní sítě výrobky. K myslivosti má vztah masný průmysl, kožešnictví, obuvnictví, rukavičkářství, brašnářství, řemenářství, oděvnictví, preparátorství, řezbářství, výroba zbraní a střeliva, lovecké výzbroje a výstroje, výroba ozdobných předmětů, klenotnictví. Myslivost zvyšuje cestovní ruch – placené odstřely, a reprezentuje naší zemi v zahraničí.


b) Významné postavy naší myslivosti v minulosti a dnes.

Významné postav v dějinách naší myslivosti

František Antonín Hrabě Sporck – zakladatel řádu sv. Huberta /1695/

Jan Teodorich Doležal – zakladatel lesnického a mysliveckého časopisectví

Jan Seidl – lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel

Antonín Dyk – lesnický a myslivecký spisovatel, dlouholetý předseda ČSMJ

Josef Žalman – dlouholetý ústřední jednatel ČSMJ, spisovatel

Karel Podhajský – spoluzakladatel ČSMJ, zakladatel ústřední plemenné knihy českých loveckých psů, chovatel ohařů

Jan Vrba – klasik české beletrie

Josef Lochman – odborný publicista, lesník a myslivec

Jaromír Javůrek – propagátor, odborný a beletristický spisovatel

Václav Leo Anderle – výtvarník, lesník

Jiří Židlický – výtvarník, lesník

Karel Hájek a Jaroslav holeček – umělečtí fotografové.

Antonín Lebeda - puškař

Ferdinand Masaryk - kynolog


c) Myslivost ve výtvarném umění.

V pravěku byly výtvarné projevy věnovány většinou námětům lovu, jako jsou malby v jeskyních. Ve středověku a renesanci se objevovaly dřevoryty, reliéfy, nástěnné malby, kachle s motivy zvěře a architektonická díla, jako jsou hrady a hrádky založené k pobytu při lovech. Nejstarší z nich je Křivoklát, z dalších např. Zbečno, Týřov, Jivno. V baroku byly zobrazovány výjevy z lovů současných i mytologických, lovecká zátiší a portréty. K nejvýznamnějším reprezentantům malířství patří např. Rubens. Lovecké motivy se začaly uplatňovat také v uměleckých řemeslech, ať šlo o práce ze dřeva, slonoviny, porcelánu, skla nebo kovů /zdobení loveckých zbraní, medailérství atd./. Architektura je reprezentována stavbami loveckých zámků a zámečků se stylově zařízenými interiéry. /Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Nové Zámky u Litovle, Veltrusy u Mělníka/. V nově budovaných zámcích jsou zařizovány lovecké pokoje s patřičnou výzdobou nebo tam jsou instalovány umělecké předměty s  loveckou tématikou. V barokní době se také objevuje sochařství /Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff/. Novodobým výtvarným projevem je umělecká fotografie a filmová tvorba. Motivy přírody, zvěře a lovu.





  1. a) Vztah myslivosti k ochraně přírody a podíl myslivců na tvorbě a ochraně životního prostředí.

Lesníci a myslivci patřili k prvním ochráncům přírody, starali se o vyhlášení ochrany přírodních památek, záchranu druhů zvěře, kterým hrozilo vyhubení. /medvěd, kamzík/. V současné době jsou myslivci nejvýznamnějšími ochránci ohrožených stavů naší zvěře tzv. běžné /bažant, zajíc/ i vzácné /koroptev, tetřívek/. Myslivci ovlivňují životní prostředí jak přímo, tak i nepřímo.

Přímo – zvyšováním úživnosti honiteb /vysazováním remízků, okusových dřevin, ovocných stromů/, péčí o přežití ohrožených druhů zvěře /umělé chovy, doporučení úprav dob hájení a lovu/.

Nepřímo – prováděním myslivecké osvěty před laickou veřejností, výchovou k aktivní spoluúčasti při ochraně přírody a ke zlepšování životního prostředí.

Myslivci by se měli seznamovat také s přírodou, která je mimo okruh zvěře.


b) Kulturní význam myslivosti.

Vliv lovectví a myslivosti na kulturu je nezastupitelný. Náměty zvěře, lovu a myslivosti, postav myslivců a přírody obohatily kulturu lidstva. Myslivost působí výchovně na morálku a charakter myslivce, zušlechťuje myslivce a učí ho poznávat přírodu a život v ní.


c) Myslivecké zvyklosti při lovu spárkaté zvěře (postup lovce, povinnosti loveckého průvodce atd.).

Popis zvyků při společném lovu na černou zvěř

Na shromaždišti se troubí „Svolávání všech“. Účastníci lovu se seřadí do vhodného nástupního útvaru. Po nástupu se troubí „všeobecné vítání“. Přítomní mají smeknuty klobouky a předseda MS pronese proslov. Poté se přítomní pokryjí hlavu. Slova se ujme vedoucí lovu, který sdělí tyto údaje: způsob lovu, počet lečí, druh lovené zvěře, upozornění na bezpečnostní pravidla při zacházení se zbraní, způsob používání psů a používání zvukových signálů. Nakonec popřeje účastníkům lovu zdar. Troubí se „Lovu zdar“ a „Počátek honu“. Úlomky se předávají většinou až na výřadu. Ošetření zvěře se děje na výloži. Před výřadem se troubí „Svolávání všech“. Po nástupu se troubí „Lovu zdar“ a účastníci smeknou klobouky. Následuje závěrečný projev vedoucího lovu, který uvede kolik a jaké zvěře bylo uloveno, následuje předání úlomků střelcům. Střelec dostane jeden úlomek i když ulovil více kusů. Druhý – z jiné dřeviny – pokud by ulovil jiný druh zvěře. Troubí se „Hlahol černé zvěře“ nebo „Halali“. Nakonec poděkuje honcům za práci a střelcům za účast, popřípadě je pozve na „poslední leč“. Na závěr se pozdraví „Lovu zdar“. Troubí se „Konec honu“.



  1. a) Myslivost ve výtvarném umění

V pravěku byly výtvarné projevy věnovány většinou námětům lovu, jako jsou malby v jeskyních. Ve středověku a renesanci se objevovaly dřevoryty, reliéfy, nástěnné malby, kachle s motivy zvěře a architektonická díla, jako jsou hrady a hrádky založené k pobytu při lovech. Nejstarší z nich je Křivoklát, z dalších např. Zbečno, Týřov, Jivno. V baroku byly zobrazovány výjevy z lovů současných i mytologických, lovecká zátiší a portréty. K nejvýznamnějším reprezentantům malířství patří např. Rubens. Lovecké motivy se začaly uplatňovat také v uměleckých řemeslech, ať šlo o práce ze dřeva, slonoviny, porcelánu, skla nebo kovů /zdobení loveckých zbraní, medailérství atd./. Architektura je reprezentována stavbami loveckých zámků a zámečků se stylově zařízenými interiéry. /Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Nové Zámky u Litovle, Veltrusy u Mělníka/. V nově budovaných zámcích jsou zařizovány lovecké pokoje s patřičnou výzdobou nebo tam jsou instalovány umělecké předměty s  loveckou tématikou. V barokní době se také objevuje sochařství /Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff/. Novodobým výtvarným projevem je umělecká fotografie a filmová tvorba. Motivy přírody, zvěře a lovu.
b) Lovecké trofeje, jejich význam, úprava a umístění.

Při preparaci parohů nebo rohů se nejdřív stáhne kůže z hlavy, na hrubo se odstraní svalovina, světla mozek a namočí se do vody /na jeden až dva dny/, aby došlo k odkrvení. Lebka se pak ponoří až po růže do vody bez přísad a dá se vařit. Po důkladném očištění lebky se lebka bělí peroxidem vodíku. Používáme 30% nebo 5% peroxidu. Při preparaci hlavy s krkem svěříme práci preparátorovi.

Toulce a růžky je třeba po krátkém povaření sejmout s čelních kostěných násadců a lebku bělíme samu. Při vyjímání zbraní kňourů je nutné spodní čelist přeříznout za třetí předstoličkou, aby se neporušil kořen páráku. Vyjmuté zbraně se zbaví dřeně, vypláchnou se a dají vyschnout.

Trofej připomíná lovcovy zážitky a vzpomínky na zvěř, kterou ulovil.

Trofeje umísťujeme např. na vyřezávaných podložkách na zeď. Velikost podložky volíme podle velikosti trofeje. Měli bychom nechávat velkou lebku a ne jen tzv. malou lebku.
c) Formy propagace myslivosti, myslivecká osvěta.

Úkolem propagace myslivosti je vysvětlit laické veřejnosti, co znamená věnovat se myslivosti, ukázat vše co myslivci dělají pro veřejnost, pro národní hospodářství; získat veřejnost, zejména mládež, pro ochranu přírody; prosazovat dobré jméno naší vlasti v zahraničí. Propagace myslivosti se podílí také na vzdělávání myslivců.

Formy propagace jsou různé. K propagaci patří také Červen – měsíc myslivosti a ochrany přírody.

Formy propagace:

Práce s dětmi a mládeží – kroužky přátel myslivosti, akce pro mládež

Zkoušky loveckých psů

Soutěže kynologické, střelecké, umělecké

Výstavky a přehlídky trofejí

Výstavy loveckých psů a uměleckých děl s náměty zvěře a myslivosti

Přednášky a besedy – pro myslivce, veřejnost

Tisk – propagační materiály /letáky, plakáty/, zprávy a články v denním tisku /kalendáře/,

odborná periodika – Myslivost

Knihovny, fotky /v denním tisku, časopisech, knihách a na výstavách/, rozhlas /odborné relace/, televize /pořady odborné, naučné, zábavné seriály/, filmy /odborné, zábavné, naučné/



  1. a) Myslivecká odborná literatura (učebnice, monografie jednotlivých druhů zvěře apod.).

České odborné myslivecké písemnictví se začalo rozvíjet až v druhé polovině 19. století. Byly vydány monografie se zoologickou tématikou, kynologickou tématikou a tématikou loveckého střelectví. Od počátku 20. stol. vyšla do dnes řada mysliveckých odborných knih jednak všeobecných /příručky a učebnice/ a jednak specializovaných, pojednávajících o jednotlivých druzích zvěře a o mysliveckých naukách a odvětvích.

Ke starším autorům patří: Antonín Dyk, Josef Žalman, Karel Podhajský, František Vodička.

K nejnovějším autorům patří: Ctirad Rakušan, Josef Hromas, Josef Lochman, Zdeněk Fišer,

K nejvýznamnějšímu propagátoru a spisovateli myslivecké literatury odborné i beletristické patřil Jaromír Javůrek.

Od druhé poloviny 19. stol. začaly vycházet také české myslivecké časopisy. Např. Lověna, Česká myslivost, Les a lov, Lovecké listy, Lov a kynologie, Stráž myslivosti, Myslivost.
b) Výlož a výřad, lovčí právo, pravidlo „první kule – poslední brok“.

První kule a poslední brok

Při společných lovech platí zásada „první kule, poslední brok“. Střílelo-li např. na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil. Tato rána se považuje za „první kuli“. Další případné zásahy platí za rány dostřelené. Ve sporných případech rozhodne vedoucí lovu.

„Poslední brok“ při honech znamená, že lovcem složené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně se kus složil, zhasl.


Stráž u zhaslého kusu

Poslední poctou ulovené zvěři při osamělém lovu je „stráž u zhaslého kusu“. Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení. Na ulovenou zvěř si nesedáme a ani na ni neklademe nohu.


Výlož a výřad

Při společném lovu je každá leč ukončena výloží, dává se tak najevo, že se eviduje všechna ulovená zvěř. Zvěř se klade na pravý bok, každý desátý kus se povytáhne. /počítáno zprava/. Na výloži se úlovek ošetří, provede se vývrh, vymačkání nebo vyháčkování.

Každý společný lov je ukončen výřadem. Předseda MS a vedoucí lovu se postaví ke hřbetní straně zvěře, trubači vedle nebo naproti. Proti hlavám se postaví střelci a honci u běhů zvěře. Zvěř se klade na chvojí nebo na rákos na pravý bok a každý desátý kus se povytáhne. Zvěř se na výřadu nepřekračuje. Při společných lovech na černou zvěř se kladou kusy podle hmotnosti, popřípadě odděleně podle pohlaví. Byla-li ulovena škodná zvěř, klade se do další řady, lišce se položí oháňka kolmo od těla. Zvěř má v ryjích vsunuty úlomky – poslední hryz.

Nejprve je užitková zvěř srstnatá, potom pernatá /bažanti odděleně podle pohlaví/, při vodních honech divoké husy, divoké kachny /nejprve velké druhy/ a lysky.


c) Chovatelské přehlídky trofejí, jejich organizace a význam.

Jsou to chovatelské přehlídky trofejí zvěře ulovené za rok v určité oblasti, pořádané ČMMJ.

Výstavy se organizují proto, aby bylo možno posoudit vhodnost chovatelských zásahů, posoudit jakost paroží a porovnat a ohodnotit jednotlivé trofeje. Trofeje posuzuje odborná komise stanovená OÚ. Na přehlídkách trofeje povinně předkládají uživatelé honiteb. Trofeje se předkládají s celou lebkou a dolní čelistí k posouzení. Provádí se prohlížení a měření trofejí. Trofeje mají tři stupně hodnocení /zlatá, stříbrná, bronzová/. Měříme např. u jelena délku a váhu paroží, délku a obvod lodyh a růží, posuzuje se barva atd.

U samičí zvěře se vzhledem k věku a váze stanovuje chovnost nebo průběrnost. Evidují se i kapitální trofeje, které můžeme vybírat na mezinárodní výstavy a reprezentovat úroveň myslivosti u nás.

Sama trofej nestačí, je nutno znát stáří, hmotnost, doba ulovení a kde byl kus uloven.

Na přehlídky se předkládají i shozy, nejsilnější se bodují. Hodnocení - červené kolečko značí nevhodný zásah, zelený vhodný zásah, modrý /neutrální/.





  1. a) Myslivecká beletrie.

Zachycuje život zvěře, lov a myslivost. Myslivci a příroda byly odedávna předmětem beletristického zpracování básníky, dramatiky a prozaiky.

Ivan Sergejevič Turgeněv – Lovcovy zápisky

Jack London, Ernest Hemingway.

Myslivecké motivy se vyskytovaly také v poezii, např. v dílech autorů:

K. J. Erben, Vítězslav Hálek, Václav Klement Klicpera, a v próze např. v dílech Boženy Němcové, Josefa Thomayera, Aloise Jiráska, Rudolfa Těsnohlídka.

K praktickým pomůckám a k oblíbené četbě patřily odjakživa kalendáře. „Myslivecké kapesní kalendáře“, „Lesní a lovčí kalendář“.



b) Organizační zásady a myslivecké zvyky a tradice při konání společného honu na drobnou zvěř.

Popis zvyků při honu na drobnou zvěř


Na shromaždišti se troubí „Svolávání všech“. Po nástupu se troubí „všeobecné vítání“. Přítomní mají smeknuty klobouky a předseda MS pronese proslov. Potom vydá vedoucí honu pokyny, které mají obsahovat způsob honu, počet lečí, druh lovené zvěře, upozornění na bezpečnostní pravidla při zacházení se zbraní, způsob používání loveckých psů a používání zvukových signálů. Popřeje „Lovu zdar“, troubí se „Lovu zdar“ a „Počátek honu“. Při zahájení leče se troubí „Počátek leče“, po ukončení „Konec leče“. Před výřadem se troubí „Svolávání všech“. Po nástupu se troubí „Lovu zdar“ a účastníci smeknou klobouky. Vedoucí honu uvede kolik a jaké zvěře bylo uloveno, jak hon probíhal a jakým způsobem bude po výřadu zvěř rozdělena. Může se troubit „Hlahol příslušného druhu zvěře“. Dále vedoucí honu poděkuje honcům za práce a střelcům za účast, popřípadě je pozve na „poslední leč“ nebo na příští hon. Na závěr se pozdraví „Lovu zdar“. Troubí se „Konec honu“.

Popis zvyků po úspěšném osamělém lovu spárkaté zvěře


Po dojití ke zhaslé zvěři se může troubit „Lovu zdar“, po udělení úlomků je troubí hlahol příslušného druhu zvěře. Dnes se to provádí jen málo. Každý myslivec musí úlovek patřičně ošetřit, tj. má umět zvěř vyvrhnout, stáhnout a rozrušit. Silné kusy přepravujeme z honitby obvykle na vozidle tak, aby hlava směřovala dozadu. Ulovenému kusu tak chceme umožnit „poslední rozloučení“ s honitbou.
c) Pytláctví v minulosti a dnes.

Pytláci byli krutě trestáni. Jejich uťaté hlavy byly umísťovány na krajích lesů.

Dnes se pytláctví trestá peněžitou pokutou nebo vězením. Dnes jsou čím dál více rozšířené organizované skupiny pytláků, kteří svými nájezdy do honiteb působí velké škody. Pytláci jsou pro člověka velice nebezpeční, protože neváhají použít zbraň i proti člověku. Zneužívají nedokonalý právní systém. Pytláctvím je i úmyslné najíždění a srážení zvěře motorovými vozidly. Pytláci v minulosti většinou zvěř zužitkovali pro svoji potřebu, dnes pytlačí hlavně za účelem zisku.



  1. a) Etický a estetický význam myslivosti.

Myslivost působí výchovně na morálku a charakter myslivce, zušlechťuje myslivce a učí ho poznávat přírodu a život v ní. Ten, kdo v myslivosti rozhoduje o životě a smrti, musí dodržovat pravidla: nesmí zvěř trýznit a je povinen o ni pečovat a chránit ji. Výkon práva myslivosti uší myslivce kázni, sebezapření a sebeovládání, čestnosti a poctivosti. Ve styku se zvěří si myslivci osvojují humánnost, zdrženlivost, šlechetnost. Při lovu si zdokonaluje pohotovost, bystrost, všímavost, rozvážnost. Ve styku se svými druhy se myslivec učí upřímnosti, skromnosti a ochotě pomoci, potlačuje sobeckost a závist. Pěstuje družnost, přátelství a úctu ke starším a dobré chování. Myslivost má výchovný vliv na celou osobnost.
b) Myslivost v hudbě.

Myslivost a hudba mají k sobě vztah, např. troubením při lovech a loveckou hudbou. Troubení na lovech bylo u nás zavedeno nap přelomu 17. A 18. Století. Z troubení vznikla tzv. lovecká hudba pro poslech. V písních o myslivosti se objevují nejčastěji postavy myslivce nebo hajného, ze zvěře nejvíce jelen, zajíc, divoká husa a vlk.

Hudbu spojenou s myslivostí skládali např.: Johan Sebastian Bach, z českých děl potom: „Vltava“ a „Z českých luhů a hájů“, Opery „Čertova stěna“ a „Tajemství“ od Bedřicha Smetany, opery „Král a uhlíř“ a „Rusalka“ Antonína Dvořáka, přírodní motivy Zdeňka Fibicha operu „Příhody lišky Bystroušky“ Leoše Janáčka.

c) Myslivost v legendách a mytologii, lovečtí patroni.

Myslivecké pověry jsou staré jako lov sám. Obydlí na samotě v lesích, znalost života zvěře, střelecké umění, dodržování svérázných zvyků, udílení léčitelských rad, to vše vedlo k tomu, že lidé věřili v schopnost myslivců čarovat. Dle prastaré víry byl les sídlem různých duchů a strašidel. Myslivci sami posilovali víru, že dovedou vládnout nadpřirozenými prostředky, aby si usnadnili ochranu lesa a zabránili pytláctví. Bujely nejrůznější pověry o působení nadpřirozených sil /čarostřelectví, nošení talismanů a amuletů, recepty na přilákání zvěře apod./. Věřili v nadpřirozené jevy jako např. divý lovec, bájná zvířata jako jednorožec, kamzík,se zlatými růžky, vlkodlak. Některé pověsti jsou rozšířené dodnes /střelba na bílou zvěř, nabíjení do kulovnice pouze tří nábojů s popliváním posledního, vykročit na lov pravou nohou přes práh/.

Dávní lovci připisovali úspěchy i neúspěchy při lovu působení nadpřirozených sil. Již ve starověkých kulturách jsou známí bohové lovu. Křesťanství nahradilo postavy pohanských bohů osobami svatých a tak také lovci a myslivci obdrželi svého patrona. Do 2. století n. l. se klade vznik legendy o svatém Eustachovi, do 8. století n. l. legendy o svatém Hubertovi. Objema se měl zjevit při lovu jelen s křížkem mezi parohy, a to způsobilo obrat k nábožnému životu. V kalendáři je památka sv. Eustacha uctívána 20. září a památka sv. Huberta

3. listopadu. K památce obou světců jsou u nás zasvěceny kapličky. Je zachována řada soch a obrazů, byli spodobněni na skle, keramice apod. Za patrony myslivosti byli uctívání ještě další svatí např. sv. Jiljí, sv. Ivan, sv. Prokop.





  1. a) Branný, rekreační a zdravotní význam myslivosti.

Myslivec je znalý a zručný v ovládání palných zbraní. Branný význam mají i další stránky myslivosti, lov zbystřuje smysly, cvičí pozornost a orientaci, učí odhadovat vzdálenosti. Myslivost otužuje a posiluje fyzicky, napomáhá rozvoji duchapřítomnosti, podnikavosti i chladnokrevnosti, opatrnosti, trpělivosti, vytrvalosti a vychovává k osobní odvaze. Myslivec musí jednat pohotově, s jistotou a rychlostí.


Myslivec jde do honitby za každého počasí a okolností. Námaha vynaložená při pracích v honitbě i při lovu podporuje rozvíjení svalů, zvyšuje tělesnou zdatnost. Organizmus se otužuje a získává odolnost vůči počasí. Myslivost posiluje psychiku, nervový systém, zraku, sluchu a svalovou činnost. Při výkonu myslivosti musíme přizpůsobit námahu vlastním silám. Jde o formu aktivního odpočinku, o spojení fyzické námahy s pobytem na čerstvém vzduchu a o uvolnění od psychického pracovního vypětí.
b) Myslivecká odborné časopisy v minulosti a dnes.

Od druhé poloviny 19. stol. začaly vycházet také české myslivecké časopisy. Např. Lověna, Česká myslivost, Les a lov, Lovecké listy, Lov a kynologie, Lovecká besídka, Myslivecká besídka a Stráž myslivosti, jejímž pokračovatelem je Myslivost.


c) Myslivost a sport.

Myslivost nemůže být pokládána za sport. Myslivost a sport mají některé společné prvky. Ty spočívají v tom, že jde o dobrovolnou činnost sloužící k rekreaci a osvěžení. Druhem sportu je střelectví, při kterém je účelem střelba a ne cílový objekt. V myslivosti záleží na cílovém objektu, střelba je prostředkem ochrany, péče a lovu zvěře.



Strana (celkem )

Myslivecká výchova




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©www.azrefs.org 2016
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə